Co mně naučili před 17 lety v New Yorku

V létě roku 2005 jsem se se 3 kufry ocitla uprostřed rozpáleného New Yorku. Poprvé v životě v Americe a hned na 2letý pracovní pobyt. Byla ve mně malá dušička… Věděla jsem ale, že jsem v tom intenzivně pulzujícím velkoměstě správně.

NÁVRAT K DĚTSKÉ VÁŠNI

Já, která jsem celoživotně odkládala své nejhlubší sny a touhy, jsem se totiž ocitla ve městě plném lidí, kteří se NEBOJÍ snít a své sny žít. Kteří byli vychovaní v tom, že můžou být vším, čím chtějí.

Hlavní rada, kterou mi New York dal, byla naprosto jednoduchá:

„To nejdůležitější je začít. Udělat 1. krok.“

A tak jsem ho tehdy udělala.

Poprvé ve svém dospělém životě jsem se vrátila ke své obrovské dětské vášni a to k psaní pro radost. Začala jsem chodit na hodiny psaní, které mě ohromně bavily a naplňovaly.

To, že ve vzdálené budoucnosti napíšu knihu, jsem tehdy netušila. Začít na sobě pracovat a učit se nad texty přemýšlet byl k ní 1. krok. TEN NEJDŮLEŽITĚJŠÍ.

Jaký 1 konkrétní krok můžete udělat, abyste VÍCE žili:

• své životní priority,
• své sny a vášně
• a to, co je pro vás opravdu důležité?

Vše začíná tím 1. krokem. Nebojte se ho udělat! I kdyby vám všichni kolem říkali, že to nemá smysl.

Ani mě okolí moc nechápalo a občas si ze mně utahovalo – proč proboha ve svém volném čase (kterého bylo velmi málo) píšu eseje pro nějakou učitelku, která je opravuje, připomínkuje a nezřídka trvá na přepsání?!?

To, co má pro vás smysl, víte jen VY SAMI.

Nevadí, že zatím nevidíte dál, než za ten 1. první krok. Ten další se vám ukáže.

Držím vám palce a přeji hodně štěstí!

Blanka